Kyūjūkyū Kakun –
Názory v devadesáti devíti článcích

Takeda Nobushige (1525-1561)

Obr.: Takeda Samasuke Nobushige (1525-1561), malba
od Utagawy Kuniyoshiho (mistr japonského stylu ukiyo-e)

Kakun je zákoník, který obsahuje etické zásady, jež slouží k zachování vlivu a prosperity klanu. Je sepsán hlavou klanu a určen autorovu nástupci. Výslovně neužívá označení bushido (cesta bojovníka), přesto nabízí ojedinělý vhled do válečné třídy, neboť ukazuje jak japonský feudální bojovník (bushi) vnímal sám sebe a svou roli ve společnosti. Historici navíc usuzují, že morálka obsažená v těchto zákonících našla svůj odraz i ve formálním dobovém právu.[1]

Takeda Nobushige byl druhým synem Takedy Nobutory. Právě jemu chtěl Nobutora odkázat rodinné panství, když jeho starší bratr Shingen podnikl vzpouru proti svému otci. Nobushige se však v této rodinné při postavil na stranu svého bratra.[2] Tento skutek mu Shingen nikdy nezapomněl a na oplátku do něj vložil svou důvěru. Nobushige se stal jedním z tzv. dvaceti čtyř generálů Takedy Shingena, kteří byli Shingenovými nejbližšími společníky. Velkou měrou se účastnil bojů o provincii Shinano. Nobushige zemřel v průběhu čtvrté bitvy na pláni Kawanakajima (1561), když vojsko klanu Takeda padlo do léčky zosnované protivníkem Uesugi Kenshinem.[3]


Obr.: Takeda Shingen bránící se tessenem v souboji s Uesugi Kenshinem, park Hachimanbara

Tři roky před svou smrtí Takeda Nobushige napsal dílo s názvem „Názory v devadesáti devíti článcích“, které věnoval svému synovi. Nobushige se tímto spisem představil jako učený válečník. Každé přikázání je zakončeno citátem, většinou z klasické čínské literatury.  Nobushige články obsahově neřadil.

Předkládám výběr příkazů, které mne zaujaly. Vynechal jsem zejména články týkající se vztahu k poddaným a správy vojska. Současně jsem některé články opatřil vlastním komentářem. Čtenáře se sluší upozornit na dvě skutečnosti. Prvně, že jde o výběr z výběru, protože již pramen, z něhož jsem čerpal, je překladem originálu do angličtiny[4] a nepokrývá celé Nobushigeho dílo. Překlad do českého jazyka je tudíž činěn z druhotného zdroje a je možné, že se smysl autorova tvrzení ztratil či zkreslil. Za druhé, že komentáře odráží mé chápání etikety a bojového umění Takeda Ryu Maroto-ha, tzn. nemusí odpovídat pravému smyslu kodexu ze 16. století.

Mám za to, že Kyūjūkyū Kakun je ztělesněním myšlenkového bohatství, které nám odkrývá příčinu síly a věhlasu klanu Takeda. Současně studentům Takeda Ryu nabízí výjimečný nástroj k hlubšímu porozumění principům bojového umění, jemuž se věnují. Autorem spisu je muž, který patřil do vůdčí špičky klanu. Své dílo sepsal v posledních letech období válčících států (1467-1568), zocelen mnohými bitvami.

Autorem překladu a komentáře je Radim Smolka (1. Kyu Iaido, 3. Kyu Aiki-jujutsu).


Názory v devadesáti devíti článcích,
od Kotenkyuho, věnováno Jeho synovi a Starším

(výběr)

Nikdy se nesmíš zpronevěřit vlastnímu pánovi. V Lun Yu[5] se píše: „Každý by měl jednat v souladu s Cestou, i pokud je ve spěchu. Stejně je potřeba jednat v době nebezpečí.“ Dále se tam píše, že „když sloužíš svému pánovi, měl by ses snažit ze všech sil.“
Komentář: Není náhodou, že jde o první příkaz. Poslušnost lennímu pánovi byla pilířem feudálního systému a znakem oddaného služebníka. Na nebesech dlí císař, pod ním, na vrcholu hory, je shogun, který císaře zastupuje ve světských věcech. Pod shogunem jsou lenní pánové (daimyo) a svahy hory jsou poseté nesčetnými válečníky, jejichž výsadou je sloužit, i za cenu vlastního života.[6] Z tohoto vznešeného úkolu neexistují výjimky. Klasický bojovník je zproštěn svého údělu jedině smrtí.

Na bitevním poli se nesmíš, a to ani v nejmenším, zachovat zbaběle. Ve Wu Tzu[7] se píše: „Ten, kdo si zachrání život, o něj přijde, zatímco ten, kdo se života vzdá, si život uchová.“
Komentář: Zdánlivý protimluv. Život má hodnotu právě v tom, že jej lze položit. Chrabrost v boji je vyžadována. Klasický bojovník musel být připraven vzdát se všeho. Krásným příkladem je Kusunoki Masashige, který tváří v tvář nepřátelské přesile neustoupil a hrdinně padl v boji.


Obr.: Kusunoki Masashige, jezdecká socha před Císařským palácem v Tokyu

Dbej toho, abys při své činnosti postupoval se vší péčí. Ve Shih Chi se píše: „Jedná-li pán správně, jeho služebníci budou též jednat správně, i když jim výslovně nic nepřikáže. Pokud však pán jedná nesprávně, pak na jeho příkazy nebude brán zřetel.“
Komentář: Podřízení jsou nejlépe vedeni dobrým příkladem. Je proto potřeba všem věcem věnovat přesně takovou pozornost, kterou si zasluhují. Nedbalé jednání nevede k ničemu dobrému. Důkazem je, že nepřináší přirozenou radost z vykonané práce.

Bojové umění musíš studovat s naprostou vážností. V San Lueh[8] se píše, že „pod silným generálem není slabého vojáka.“
Komentář: Nobushige se zde snaží pohnout svého syna ke studiu válečnictví. Z přiloženého citátu vyvozuji, že jeho příkaz míří na to, aby se z jeho syna stal dobrý vojevůdce, neboť pouze ten dokáže využít své vojáky co nejúčinněji.[9] Samozřejmě nezbytným předpokladem je znalost zbraní, protože vojevůdce musí vést svým příkladem a proto musí být v první řadě dobrým vojákem (viz zakladatel Kamakurského shogunátu, Minamoto no Yoritomo). Takeda Shingen na otázku proč nemá vlastní hrad údajně odvětil: „Vojevůdce musí postavit hrad v srdci každého svého bojovníka, taková pevnost bude bytelnější než jakákoli hmotná stavba.“[10]

Obr.: Místo, kde stál hrad Nagashino, prefektura Aichi

Za žádných okolností nelži. Ve věštbách bohů bylo řečeno: „Ačkoli pravda nemusí být ihned odměněna, přece se Ti nakonec bohové a Buddhové odvděčí soucitem.“ Není však v bitvě lepší jednat dle nastalých okolností? V Sun Tzu se píše: „Vyvaruj se nepřítelovy síly, udeř na jeho slabinu.“
Komentář: Dobré mravy ukládají povinnost mluvit vždy pravdu. Buddhisté a stoikové kladli velký důraz na správné myšlení. Ústní projev a činy těla musí bezpodmínečně vycházet z rozumu, který je prostý klamu. Souhlasím s tím, že označení za lháře bylo v minulosti vážným nařčením.

Cti své rodiče. V Lun Yu se píše: „Ve službě svým rodičům je nezbytné vynaložit veškeré úsilí.“
Komentář: Kaibara Ekiken, lékař klanu Kuroda, v úvodu svého díla o kultivaci Ki uvádí, že lidským tělem jsme obdařeni z vůle našich rodičů a Vesmíru. Z tohoto důvodu je naší povinností o něj pečovat. Největším hlupákem je ten, kdo se vědomě žene do brzkého hrobu špatnou životosprávou. Nejen že zbytečně zahazuje své požehnání, ale je též bezohledný vzhledem k potřebám svého pána, jemuž se zavázal věrně sloužit do konce svých dnů.[11]

Ke svým bratrům se nikdy nechovej bezohledně. V Hou Han Shu se píše: „Bratři jsou Tvou pravou a levou rukou.“
Komentář: Nobushige vskutku žil dle svého přikázání a byl věrný svému staršímu bratrovi, za kterého položil život při střetu s jízdou nepřítele.

Nikdy nehovoř o svých nedostatcích. V Oko se píše: „Když muž utrousí jediné slovo, odhalí celou svou tvář.“

K nikomu se nechovej hrubě. Ke kněžím, ženám, dětem, chudým a starým je potřeba projevit o to větší zdvořilost. V Li Chi se píše: „Chováš-li se uctivě, pak jsi v bezpečí, pokud neuctivě, tak v nebezpečí.“
Komentář: Se vší úctou je potřeba přistupovat i k nepříteli. Poraženému nepříteli, který bojoval s plným nasazením se sluší umožnit spáchat seppuku, tzn. rituální sebevraždu dýkou, kterou si dotyčný rozřeže břicho v oblasti tandenu, čímž říká: „Pohleďte, má duše je čistá a takto odchází.“ Byla-li jeho hlava useknuta v boji, pak je čestné ji, po provedení přezkumu vojevůdcem, zaslat pozůstalým.[12]

K učení přistupuj důkladně. V Lun Yu se píše: „Studovat a nemyslet je temnotou. Přemýšlet bez studia je nebezpečné.“

Neměl by ses nepřiměřeně oddávat vytříbeným požitkům. Ve Shih Chi se píše: „Když je hostina v plném proudu, zavládne zmatek. Jakmile rozkoš dosáhne vrcholu, nastoupí smutek.“ Ve Tso Chuan se píše: „Žití na vysoké noze je jako pití jedovatého saké: je to nemyslitelné.“ Opět, v Lun Yu se píše: „Je žádoucí žít ctnostně se stejným nasazením, jako když muž miluje překrásnou ženu.“
Komentář: Stěžejní článek, jak je patrné již z počtu použitých citací. Umírněnost v jídle, pití a sexu je stavebním kamenem dobrého a dlouhého života.[13] Mysl zatemněná požitkářstvím je zranitelná. Takovému opojení je potřeba se vyhnout. Bushi musí vystupovat důstojně za všech okolností, jeho úkolem je ztělesňovat ctnosti. Stejně jako v lásce, ani v této věci nelze připustit žádné ústupky. Život je odříkání.

Ve věcech velkých i malých se nikdy neprotiv příkazům svého pána. V Lun Yu se píše: „Voda se přizpůsobí své nádobě, ať je kulatá či hranatá.“
Komentář: Velkou pravdou je, že nejsou věci velké či malé. Je pouze na nás, jakou váhu vlastní činnosti přikládáme.

Od svého pána nežádej dary či půdu v léno. Ve Tso Chuan se píše: „Odměna bez zásluh je nespravedlivým ziskem, je předzvěstí pohromy.“
Komentář: Velmi nebezpečné jednání, protože oceněním nezáslužných poddaných jsou nespravedlivě opomíjeni ti, kteří věrně slouží. Tak se rodí zrada.

Vyvaruj se reptání a vedení babských řečí. V Lun Yu se píše: „Neměl bys pochlebovat, když jsi chudý, ani se naparovat, jsi-li bohatý.“
Komentář: Je žádoucí upozornit na striktní kastovní systém, v němž má každý svou úlohu a přecházení mezi třídami je téměř vyloučeno. Svůj lidský úděl musí každý snášet statečně. Markus Aurelius k tomu uvádí, že by člověk měl být rád, neboť právě jemu Vesmír přidělil toto poslání z nekonečné spleti všech prapříčin veškerého bytí. Svým nepatrným dílem tak přispívá k řádnému chodu Vesmíru.[14]

Trpělivě snášej veškerou kritiku. Slovy prastarých: „Dobrá medicína je na chuť hořká, ale zahání nemoc. Upřímná slova raní sluch, ale jsou velmi přínosná.“ Navíc, ve Shu Ching se píše: „Pokud si pán je vědom všech námitek vůči své osobě, pak se stane mudrcem.“

Muž, jenž se odcizil svým přátelům, by měl zapracovat na Cestě lidskosti. V Lun Yu se píše: „Neodchyluj se od Cesty lidskosti ani na okamžik potřebný ke snězení jídla.“
Komentář: S mnohými přáteli neudržujeme každodenní styk, přesto je zapotřebí pracovat na naší lidskosti. Odloučení pro upřímné srdce nic neznamená. Vzdáleným musíme být na blízku.

Své každodenní činnosti vykonávej čile. V Lun Yu se píše: „Zbývají-li Ti po šetření ctností síly, studuj.“

Poznámka: Když se věnuješ svým povinnostem, nejprve jdi tam, kde se sdružují tví vrstevníci, poté se stáhni do ústraní. Jednoduše řečeno, je nezbytné, abys pečlivě vážil, kde máš být. Prastaří k tomu uvádí toto: „Neusuzuj, že Tví společníci, které jsi neviděl tři dny, budou stejní. To platí o to více v případě mužů studujících Cestu.“

Nezávisle na tom, jakou důvěru ve druhého vkládáš, neměl by ses s ním bavit o podřadných věcech. Prastaří k tomu říkají: „Než promluvíš, nejprve se třikrát zamysli, než započneš jednat, přemýšlej devětkrát.“

Věnuj se zazenu. Prastaří k tomu uvádí následující: „Zen není zahalen rouškou žádného zvláštního tajemství. Jednoduše jde o vypořádání otázky života a smrti.“
Komentář: Válečník ze 16. století odkazuje na praxi zazenu. Jen další důkaz, že Zen a klasické bojové umění jsou nerozlučně spjaty.[15] Autor navíc prokazuje hluboké pochopení podstaty Zenu, která spočívá v řešení dilematu života a smrti.


Obr.: Soke Nakamura Hisashi (1932-2018), pokračovatel Takeda Ryu, v mokuso

Zazen, tichá meditace v Buddhově sedě, je vskutku „popřením“ lidství. Každé jedno usednutí je smrtí, kdy vše lidské mizí. Jde o kóan (zdánlivě nesmyslnou hádanku), neboť právě skrze prožití smrti je možné obsáhnout život. Nejde o ezoteriku, ale ryze pragmatickou disciplínu, která vyžaduje vytrvalou praxi. Osvícení, neboli satori, není chápáno jako konečný stav, kterého je jednou dosaženo a již nikdy neodejde. Každý zazen je satori. Mysl se poté zase zakalí, ale tak je to správné, neboť bez lidských nedostatků se nelze zlepšovat.[16] Celý svět podléhá neustálým změnám a zazen umožňuje vidět jejich pravou příčinu. Je majákem, který vylučuje zbloudění.

Pro klasického bojovníka měl přínos hned ve dvou podstatných ohledech. Zabíjení lidem nepřísluší. Karma (příčinná souvislost), kterou tvoří, je velice tíživá. Zazen je cestou, jak toto břímě odložit. Mysl se nesmí nacházet v okovech minulosti, musí plynout s každým okamžikem. Oddaný služebník byl navíc povinen neprodleně položit život v zájmu svého pána. Odhodlaně se postavit smrti vyžaduje důkladnou přípravu. Mistr Dógen, zakladatel zenové školy Sótó, k tomu uvedl následující: „Popel nevidí dřevo a dřevo nevidí popel.“ Dokud jsme živí, není nutné se obávat smrti, protože ta není přítomna. Jakmile se smrt blíží, je nutné se připravit a beze strachu odejít. Zkrátka, je čas žít a je čas umírat. [17]

Římský císař Markus Aurelius si v této věci napsal, že nikdo nemá nárok na budoucnost. Každý z nás žije v přítomnosti, smrtí proto přichází vždy jen o tento jeden bod, o nic víc. A toho se nemusíme obávat, protože čas, jež nám byl dán, jakkoli je dlouhý, můžeme naplno prožít.[18]

V našem cvičení jde o mokuso. Každý trénink je pozvánkou ke ztělesnění své pravé podstaty. To se nestane kdesi v budoucnu, za dlouhá léta, děje se to právě teď. Stačí se jen pozorně dívat (to je zanshin, tzv. bdělá mysl před, v průběhu i po provedení techniky). Meč odráží naše srdce v každém okamžiku, tak jako se Měsíc odráží na říční hladině. Netřeba se bát, že kvůli smrti nikdy nedosáhneme vytouženého cíle. Pravý poklad si nosíme neustále s sebou a jeho navrácení zpět je přirozeným zakončením řádu všech věcí.

Existuje rčení prastarých: „Jaká to bolest slyšet zvuk gongu, jenž hlásá ústup, jaká však radost slyšet ten, který velí k postupu vpřed.“
Komentář: Jedním z mnoha principů naší školy je, že se v technikách neustupuje. Nepřítel je naprosto pokořen, jako když se vlny valí přes útesy.[19]


Obr.: Technika končí, když je protivník zcela pokořen a důkladně znehybněn

Svou zbroj udržuj v dobrém stavu. Rčení prastarých zní: „Věž o devíti patrech má svůj počátek v pevných základech.“
Komentář: Cvičební úbor (zejména keiko-gi) je nutné udržovat v čistotě. Velmistr vyžaduje důkladné dodržování pravidel při užívání iaito.[20] Každý musí před užíváním zkontrolovat, zda je mekugi (dřívko jistící zakončení meče v rukojeti) řádně upevněno. Dále je nutné dbát řinčení seppy a habaki, protože se seppa může zlomit. Pokud je meč ze standardní oceli (resp. ze sloučeniny zinku a hliníku), musí se alespoň jednou za měsíc ošetřit novým olejem. Olej je důležité nanášet spíše v menším množství a i na nerezové zbraně, protože slouží též jako výživa pro dřevo uvnitř saya. Bokken je buď nalakovaný z výroby a nevyžaduje tudíž přírodní oleje na dřevo, nebo nikoli a pak se doporučuje jej každé dva měsíce naolejovat dvěma vrstvami oleje určeného ke správě dřevěných zbraní. Každý dřevěný meč se přirozeně opotřebovává kontaktním tréninkem, proto je nezbytné před každým tréninkem zkontrolovat povrch čepele a jeho celkovou strukturu, aby se předešlo třískám či dokonce zlomení meče. Poznávacím znamením je zvlnění čepele, protože takové ostří podléhá zvýšené lámavosti. Poškozený meč již nelze opravovat a musí být vyřazen, byť pro samostatný trénink používat lze.

Při útoku na protivníka se doporučuje napadnout nejprve pozici, která nebyla doposud zajištěna. Prastaří k tomu uvádí, že „ten, kdo své nepřátele často poráží, nedosahuje vítězství skrze formaci.“ Další rčení zní: „V našem klanu je zvykem útočit tryskem a neumožnit nepříteli vydechnout.“
Komentář: Nobushige se zde odkazuje na věhlasnou kavalérii klanu Takeda. Ztráta dvou třetin jezdectva v bitvě o hrad Nagashino (1575) byla proto ránou, z níž se klan již nevzpamatoval.[21]


Obr.: Výbušnost Iaijutsu

V průběhu bitvy nepronásleduj nepřítele daleko. Ve Szu Ma Fa se píše: „Při pronásledování neopouštěj formaci. Pokud tak učiníš, přineseš zmatek své jednotce, ztratíš pořádek ve své řadě a zbytečně promarníš muže a koně.“
Komentář: Říká se, že v bitvě na pláni Kawanakajima armáda klanu Takeda svého soupeře skutečně nepronásledovala.

Pokud tvá armáda vyhrává, je nejlepší dílo bez okolků dokončit, aniž by měl nepřítel čas se znovu seskupit. Dokud nejsou nepřátelské jednotky rozprášeny, stále mají šanci se vzpamatovat. V San Lueh se píše: „Útok je jako zvedající se vítr.“
Komentář: Proto bdělost udržujeme v průběhu všech technik. Vítězství není nikdy jisté a je nezbytné být přípraven na další útok, který může přijít znenadání a odkudkoli. Je pouze otázkou osobní etikety, jakým způsobem naložíme s pokořeným soupeřem. Velmistr upozorňuje, že nejde o žádnou složitou choreografii, ale boj blížící se svou vážností skutečnosti.[22] Počítáme s tím, že protivník je schopný čehokoli. V tomto ohledu má učení naší školy blíže k Iaijutsu (protivník je poražen rychlým tasením a sekem, tyto techniky se učí s iaito a na kontaktní vzdálenost, jakákoli chyba je nepřípustná). Nejde o poselství lásky k bližnímu.[23] Je pozoruhodné, že prostřednictvím studia boje dochází k pěstování povahy, která nepotřebuje problémy řešit silou. Skrze bojové umění (bujutsu) vstupuje žák na Velkou Cestu (budo).


Obr.: Zanshin před technikou Jukempo


Obr.: Preciznost Iaijutsu

Nechval rozsah či sílu nepřítele před ostatními. V San Lueh se píše: „Nikomu nedovol mluvit o kvalitách nepřítele.“
Komentář: Zásadní poučení. Boj a to nejen ten fyzický, se vyhrává či prohrává v mysli. Proto je žádoucí pěstovat neochvějnou (a zdravou) víru v sebe sama. Je zbytečné si házet klacky pod nohy představami o neúspěchu a nedokonalosti. Ueshiba Morihei k tomu uvádí následující: „Zažeň omezující myšlenky a vrať se do skutečné prázdnoty. Stůj ve středu velké nicoty. To je tajemství Cesty Bojovníka.“[26]

Neměj rád nepřiměřené manévrování. Existuje rčení prastarých, které zní: „Budeš-li si přát mnoho, nakonec Ti zůstanou jen oči pro pláč. Proč se odklánět od toho, co je přirozené?“Lun Yu se navíc píše: „Přílišnost je stejná jako nedostatečnost.“
Komentář: Výzva ke sledování střední cesty. Práce s tělem v průběhu tréninku musí být co nejúspornější, tzn. bez nadměrného svalového napětí. Zakladatel judo, Kano Jigoro, z tohoto principu učinil pilíř svého učení, tzv. Sei-ryoku Zen-yo.[24]

Nesnaž se zvítězit v každé rozepři, která Tě potká. V Lun Yu se píše: „Muž studující Cestu nesoutěží a pokud přeci jen, není to v něčem jako je například turnaj v lukostřelbě?“

Dobro a zlo posuzuj správně. V San Lueh se píše: „Je-li jeden dobrý skutek opomenut, všechny skutky jemu podobné upadnou. Je-li jeden zlý čin oceněn, vše se ve zlé obrátí.“
Komentář: Velmi oceňuji každého, kdo se nebojí projevit oponenturu vůči výrokům některých politiků. Byť je hlas rozumu v menšině, měl by být znát. Současně je to velice tenký led. Dobro a zlo nejsou černobílé. Trvání na své pravdě je klíčem k bezpráví. Proto je otázkou, jak demokraticky (pomocí dialogu) spoluutvářet pojetí dobra, když se s druhou stranou dá domluvit jen těžko, protože nectí základní pravidla argumentace. Nejspíš je záhodno se zdokonalovat v porozumění druhým, odpověď pak možná přijde.

Nevynaložíš-li žádné úsilí, bude pro Tebe těžké se ve světě uchytit. V Lao Tzu se píše: „Cesta o tisíci mílích počíná prvním krokem.“

Nedělej si těžkou hlavu z jedné chyby. Podstatná je bdělost Tvé mysli. V Lun Yu se píše: „Uděláš-li chybu, neváhej a naprav ji.“ Dále se tam píše: „Pochybíš-li a opomeneš-li svou chybu napravit, pak se dopouštíš skutečné chyby.“

Neopovrhuj starými lidmi, nezávisle na jejich postavení. V Lun Yu se píše: „Starší chovej v úctě jako by to byli Tví rodičové.“
Komentář: Oslovení sensei znamená „narozený před námi“, vzdáváme tím úctu této osobě.

Nestýkej se s lidmi, kteří se neumí chovat. Ve Shih Chi se píše: „Nevíš-li jakého zrna člověk je, podívej se, kdo jsou jeho přátelé.“ Další rčení zní: „Nezaplétej se výhradně s vysoce, nebo nízce postavenými. Čmelák také přelétá z květiny na květinu a cítí všechny jejich vůně, aniž by přilnul k jediné z nich.“

Příliš o lidech nepochybuj. V San Lueh se píše: „Pochybnost není pro armádu ničím jiným než neštěstím.“

Nekritizuj chyby ostatních. Staré přísloví zní: „Druhé obdař tím, co sám považuješ za dobré.“

Nenos ve svém srdci nevraživost. V Chun Ch’an se píše: „Je-li vysoká pozice obsazena nevraživým člověkem, jeho vojáci budou bojovat mezi sebou do posledního muže.“

Věř v bohy a Buddhy. K tomu je rčení, které zní: „Jsi-li v souladu s buddhovstvím, budeš se často těšit síle. Kdo užívá k pokoření druhého nekalé prostředky, nakonec jimi také pojde.“

Používej ostrý meč a nikdy nenos meč, který je byť jen trochu tupý. Říká se, že „tupý meč nepřesekne kosti.“
Komentář: Iaito je sice tupý meč, ale to není rozhodné. Je to mocná zbraň, ke které musíme přistupovat se vší vážností.[27] Říká se, že meč je duší válečníka. Ve svém nitru cítím, že to není nadsázka. V jeho ostří se odráží naše pravá povaha. Mezi mečem a jeho nositelem není rozdíl. Je živou duší[28] a velkým požehnáním.
Velice krásně tuto skutečnost vystihl Ueshiba Morihei[29]:

V Umění Míru jediný sek mečem přivolává úžasné síly vesmíru.
Tento jediný meč spojuje minulost, přítomnost a budoucnost; pojímá celý vesmír.
Čas a prostor mizí.
Veškeré stvoření, od vzdálené minulosti až do přítomného okamžiku, žije v tomto meči.
Veškerá lidská existence vzkvétá přímo v meči, který držíš ve svých rukách.
Nyní jsi připraven na vše, co se Ti může přihodit.

I když se s někým znáš velmi důvěrně, vždy bedlivě přemýšlej, než jej o něco požádáš. Moudrost prastarých k tomu říká: „Toužící po jedné sklence vína navíc, ztratil loď plnou ryb.“

Za přítomnosti druhých nikoho zbytečně nekritizuj. V Chan Kuo Tz’e se píše: „U ostatních vyzdvihuj dobré stránky, o těch špatných pomlč.“

Nejednej s pocitem rozmrzelosti, ať už jde o jakoukoli záležitost. Mencius pravil: „Kdo odhodlaně vytrvá, ten se stane následovníkem Shuna.“[25]

Důkladně dbej o to, aby se tyto články nedonesly k cizím uším. Jde spíše o můj poslední odkaz určený Tobě. Pět krát dva je deset, sečtením však pouze sedm. To je tajná ústní tradice Rodu Shingena.

Eiroku Gannen (1558)
Dobrého dubnového dne
Radě Starších
Takeda Samasuke Nobushige

 


[1] Informace o zákonících (kakun) a o pramenech bushido jsou dostupné na: <http://www.columbia.edu/~hds2/chushinguranew/Bushido/Kakun.htm>.
[2] TURNBULL, Stephen. Kawanakajima 1553-64. Samurai power struggle. Osprey Publishing Ltd., 2003, s. 14-15.
[3] Tamtéž, s. 74.
[4] Anglická verze předkládaného textu je dostupná na <https://slidesdocument.com/the-philosophy-of-money.html?utm_source=opinions-in-ninety-nine-articles-of-the-takeda-clan>.
[5] Hovory Konfuciovy, nejčastěji citované dílo.
[6] TURNBULL, Stephen. Samurai. The Japanese Warrior´s (unofficial) Manual. Thames & Hudson, 2012, s. 13-14.
[7] Umění války.
[8] Umění války.
[9] Např. pěšáci (ashigaru), nejsou profesionálními bojovníky, ale s portugalskými mušketami a disciplinovaným postavením svedou mnohé. K tomu bohužel viz bitva o hrad Nagashino (1575), v níž došlo ke zdecimování jezdectva klanu Takeda mušketami. Více v TURNBULL, Stephen. Nagashino 1575. Slaughter at the barricades. Osprey Publishing Ltd., 2000. 96 s.
[10] DRAEGER, Donn F. Classical bujutsu. The martial arts and ways of Japan. Shambhala Publications, 1990, s. 41.
[11] EKIKEN, Kaibara. Cultivating Ch´i. A Samurai Physician´s Teachings on the Way of Health. Shambhala, 2013, s. 5-6.
[12] TURNBULL: Samurai …, s. 163.
[13] EKIKEN: Cultivating Ch´i …, s. 63 a násl.
[14] AURELIUS ANTONINUS, Marcus. Hovory k sobě. Praha: Antická knihovna, 2016, s. 65 (§ 8).
[15] DRAEGER, Donn F. Classical budo. The martial arts and ways of Japan. Shambhala Publications, 1990, s. 23, 25, 38, 41, 63 a další.
[16] Důležitý princip studia Takeda Ryu (resp. jakéhokoli učení se), je mysl začátečníka. Předpokladem růstu je pokorné přijetí, že neznám vše, byť se určité činnosti věnuji dlouhodobě. Studium je spirála. Po čase se člověk vrátí na počátek a dá-li vesmír, bude o něco moudřejší.
[17] DESHIMARU, Taisen. The Zen way to the martial arts. Penguin Compass, 1991, s. 102.
[18] AURELIUS ANTONINUS: Hovory …, s. 39 (§ 14). Naprosto shodně též DESHIMARU: The Zen way …, s. 22.
[19] K tomu shodně Chiba Tsugutaka Shihan (Daito-ryu Shikoku), dostupné na: <https://youtu.be/dyC-zuPqDm0?t=734>.
[20] Dostupné na: <http://www.takeda-ryu.net/crbst_35.html>.
[21] TURNBULL: Nagashino …, s. 81-83.
[22] Principy Takeda-Ryu jsou popsány zde: <http://www.takeda-ryu.net/crbst_24.html>.
[23] Jeden z možných výkladů Budo, k výkladům více na <http://www.blog.seidoshop.com/clarifications-of-the-origin-of-the-character-bu-%e6%ad%a6/>.
[24] K tomu více viz KANO, Jigoro. Mind over muscle. Writings from the founder of judo. Kodansha, 2013. 155 s.
[25] Jeden ze tří králů-mudrců staré Číny.
[26] UESHIBA: The Art …, s. 166.
[27] Totožně se musí zacházet s bokkenem.
[28] DRAEGER: Classical bujutsu …, s. 69.
[29] UESHIBA: The Art …, s. 50.